Sabina
Franc pro ni nepředstavoval nic zvláštního, k čemu by měla lnout. Jen další objekt, který mohl být zrazen, další její útěk, který se zapsal na seznam, jejích útěků předchozích a následujících. Když se na ten svůj seznam jednotlivých zrad občas zadívala, pokládala si vždy tu samu otázku – Proč to vlastně všechno dělám? Těžko říci, jestli vám budu schopen přijatelně odpovědět, Sabinu jsem znal jen letmo, takže musím spíše vycházet z vyprávění mých přátel. Sabina pocházela z dobře situované rodiny. Odmalička tíhla k umění, takže ji rodiče dali na výtvarnickou akademii. Malování ji plně strhlo a stalo se tím, co její život naplňovalo a co jej teprve činilo životem. Po 25. únoru však nastala řada změn a výtvarnická akademie nebyla žádnou výjimkou. Dostali za úkol nakreslit dílo v duchu sociálního realismu. Její obraz byl zdařilý, dav dělníků mávající červenými prapory na pozadí Pražského hradu, v popředí dělník se zámožným pánem vyměňující si své kabáty, přičemž se oba dva usmívali. Něco se jí však stále nezdálo. Stála před svým dílem v hlubokém zamyšlení, když ji najednou ukápla barva ze štětce a udělala na obraze skvrnu. Později, když mi jej Sabina ukazovala, říkala, že celý obraz zachycuje jednu velkou popsatelnou lež, skvrna pak představuje trhlinu v této lži, nepopsatelnou pravdu. Od té doby kreslila Sabina všechny své obrazy s tímto motivem. Možná, že právě zde můžeme dohledat příčinu jejich zrad. Zradila rodinu, protože jejich slavnostně prostřený stůl ji v kontrastu poválečně zdevastované Prahy připadal jaksi neopodstatnitelný. Zradila svého manžela, jelikož jeho náplň učiva vysokoškolského učitele se měnila s požadavky vládních představitelů. Zradila svoji vlast, jelikož zde nacházela naprostou konformitu k té snadno definovatelné lži z jejích obrazů, kterou téměř všichni považovali za pravdu. Zrazovala pak jednoho milence za druhým, protože ani v té největší rozkoši nenalezla alespoň zlomek té nepopsatelné pravdy, po které prahla. Zrazovala své věřitele, jelikož v jejích obrazech viděli jen předměty svých obchodů nebo dekorace přepychových vil. Franc nedokázal pochopit, že jej opustila. Vždyť se rozhodl kvůli ní rozvést a veřejně se k ní přiznat. Sabina musela nutně změnit svoji vizáž (brunátné vlasy vyměnila za tichý eben) i úřední identitu (pro dobré přátele vždy jen Manuela). Ptala se sama sebe, jestli došla řada i na zrazení svého já, ale neměla na vybranou, řetěz útěků se již nedal zastavit a nepopsatelná pravda zatím v nedohlednu. Tomáše potkala dnes ráno náhodou v baru. Byla trochu překvapená, když ji nepoznal. Pohlédl na ni sice se zájmem, ale byl to pouze pohled zkušeného lovce žen, nic víc, nic míň, o po společně strávených bezesných nocích ani památka. Sabina se proto rozhodla, že si zahraje takovou malou, nevinnou hru. Nemusela se moc snažit, aby dostala Tomáše tam, kam chtěla, sem do svého pokoje. Nedokončený obraz, další souboj malé kapky pravdy s dunivou masou lživých vln. Sabina si náhle uvědomila, že možná ta malé skvrna pravdy je ona sama. Avšak pokud by tomu tak skutečně bylo, teď tu stála ve svém krajkovém spodním prádle s buřinkou na hlavě jako Manuela, což byl nevyvratitelný fakt. Jedině Tomáš v ní mohl objevit její pravdu, jedině Tomáš v ní mohl najít Sabinu. Tomáš vyšel z koupelny. Pohled na Manuelu jej trochu zarazil. Připadalo mu … Jenže od té doby již uplynuly dobré tři roky a on za tu dobu spatřil nespočet takto vystavovaných těl. Jenže ta buřinka? Vtiskl ji dlouhý polibek. Ruce obratně vyprostily její pevná ňadra z toho nepřípustného sevření. Krajka po jejím klínu klouzala zvolna dolů, až se stala přebytečnou a dopadla na podlahu. Dlouze se zadíval na její tvář. Buřinka na její hlavně stále pevně trůnila jako memento, memento Manuely, verum Sabiny. „Sabino, dnešní večer …“ A dav dělníků s červenými prapory se usmíval, byl to úsměv vítězný, úsměv, jenž neznal kompromisu, neznal nic, jen svoji ideálnost, svoji kýčovitost.
Honza Skopal
Smrt člověka (Nietzscheho proměny smrti 3. část.)
Mnohdy vznášíme ortel smrti jen nad tím, co nám není tak úplně vlastní. Avšak pokud si chceme zachovat svoji čest, je třeba provést stejný soud i se sebou samými. Nietzsche tento čin rozhodně neudělal jako jeden z prvních, avšak opět i na tomto poli byl jeho hlas ze všech nejrazantnější.
Honza Skopal
Smrt boha (Nietzscheho proměny smrti 2. část.)
„Ale když Zarathustra byl samoten, promluvil takto k srdci svému: „Což je to možné! Tento stařičký světec ještě ani nezaslechl v svém lese, že bůh je mrtev ...“[1]
Honza Skopal
Smrt jako přítomnost (Nietzscheho proměny smrti - 1. část)
Smrt je nejčastěji chápaná jako vyústění života. Její umístění bychom pak tedy měli hledat na jeho konci. Takto pojímaná smrt by pak rozhodně platila za jakousi budoucnost, to co ještě nenastalo, ale teprve nastane. Tato pojetí nám určuje především lineární pojetí času. Ovšem ani cyklické uchopení časovosti na tom není lépe. Pořád je tu probíhající život, na jehož konci je smrt. Rozdíl je pouze v tom, že na rozdíl od předchozího pojetí se zde neustále opakuje. Pořád tu však bude probíhající život, který směřuje ke své smrti položené kdesi v budoucnosti.[1]
Honza Skopal
Svíce (povídka)
Kráčeli rázným krokem po silnici. Kolem nich se proháněl vítr v divokých vírech, hladil jejich tváře svou ledovou dlaní a pak se jim neprosto nepředvídatelně opřel do zad, ženouce je zběsile dolů z příkrého kopce. Spěchali, téměř běželi, choulíce se pod kapuce, které si museli přidržovat, aby jim je vítr neodvál dozadu. Jejich ošlehané tváře zíraly před sebe, neotáčely se k sobě, zůstávaly v podivné tichosti.
Honza Skopal
Hleďte, hlásám vám nadčlověka
„Hleďte, hlásám vám nadčlověka, toť onen blesk, toť ono šílenství.“[1] Asi nejznámější citát od jednoho z největších provokatérů v dějinách filosofie, Fridricha Nietzscheho. Samotný F. Nietzsche, objevený Martinem Heideggerem, byl již snad nesčetněkrát zavrhován či oslavován. Pozdvižení, které tento Němec, trpící často podle jeho životopisců depresemi, roznítil na poli filosofie, se asi dá jen těžko přecenit. Každá podobná „rozbuška“ je pro filosofii (ale nejen pro ni) přímo zázračným hnacím motorem. Otázky, které vzbuzují Nietzscheho spisy, inspirovaly mnohé a jejich esence nevyprchala dodnes.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
ANALÝZA: Válečný kabinet se sype kvůli zájmům Netanjahua
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Po protestu ministra obrany se přidal i člen válečného kabinetu Benjamin Ganc. Chtějí od Netanjahua...
Rušte dětská lůžka, vybízí pojišťovna špitály. Ve hře jsou denní stacionáře
Premium Pediatrů je málo, dětských oddělení moc a ne všechna využita. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP)...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
V Maďarsku havaroval na Dunaji motorový člun. Dva lidé zemřeli, pět se pohřešuje
Dva lidé zemřeli při lodní nehodě na řece Dunaj severně od maďarské metropole Budapešti, uvedla v...
byt s terasou
Velvarská, Horoměřice, okres Praha-západ
7 450 000 Kč
- Počet článků 63
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 364x
Seznam rubrik
Co právě poslouchám
- Pán prstenů - Kompletní Symphony
- Tomáš Klus - Ledaco
- Nightwish - Nemo
- W. A. Mozart - Requiem in D minor