Kuneš Sonntag - Jeden lidský osud dvacátého století - Mládí - 1 díl

První část mé středoškolské odborné činnosti 2012 - 2013, věnované bývalému studentovi našeho gymnázia Jana Opletala v Litovli. Kuneš Sonntag, syn významného prvorepublikového ministra, se stal přímým aktérem listopadu 1939. Byl mezi 12 studenty, ze kterých bylo 9 popraveno, následně byl vězněn v Sachsenhausenu. Odtud se roku 1942 vrátil, ale po válce byl označen za kulaka, obžalován ve fingovaném procesu za pomoc při útěku přes hranice a strávil 6,5 let v pracovním táboře Jáchymov. Zemřel roku 2010.

Slovo úvodem

Události spojené s druhou světovou válkou jsou v dnešní době bez přetvářky živě diskutovány ve škole, odborných časopisech i v televizi. Díky tomu si můžeme udělat poměrně živý obrázek oněch dob, které mnozí z nás už nezažili. V souvislosti s druhou světovou válkou se snad každému často vybaví všemožné hrůzy, které dopadaly na prosté obyvatelstvo takovou měrou, jakou si nedokážeme ani představit.

Asi každý z nás zná významné osobnosti, které se zasloužily o vznik Československa a jeho následnou obranu. Jenže když se brání národ, nejde jen o zápolení na poli vysoké politiky a diplomacie, ale především o každodenní boj obyčejných lidí, Čechů, kteří v září 1938 neměli možnost volby. Tyto události ovlivnit nemohli, ale měli možnost si vybrat mezi hájením své cti, cti českého národa, nebo prospěchářskou kolaborací, která se v počátečních fázích okupace jevila jako velmi výhodná a člověka mohla rychle vynést na výsluní společenského žebříčku.

Dostal jsem tu úžasnou možnost navštěvovat Gymnázium Jana Opletala v Litovli. Jak už plyne z jeho názvu, bylo pojmenované po Janu Opletalovi, studentovi, jenž pocházel z nedaleké vesnice Náklo a studoval právě na našem gymnáziu. Při demonstracích studentstva na podzim roku 1939 byl však postřelen a svému zranění podlehl. Stal se tak druhou studentskou obětí po Václavu Sedláčkovi, která předcházela mnoha dalším.

O Janu Opletalovi bylo napsáno již mnoho, a tak jsem se rozhodl, spolu se svým profesorem dějepisu, pátrat po dalším významném studentovi našeho gymnázia. Nemuseli jsme ani dlouho hledat. S událostmi roku 1939 bylo spojeno více našich studentů a jedním z nich byl i JUDr. Kuneš Sonntag[1], velmi známá litovelská postava, jeden z pamětníků oné doby, morálně i lidsky příkladný člověk, jehož životní osud až mrazivě korespondoval s dějinnými událostmi dvacátého století. Kuneš Sonntag není všeobecně tolik známý jako Jan Opletal, a proto mě myšlenka zpracovat jeho životní osud velmi zaujala.

Ve své práci bych chtěl představit Kuneše Sonntaga jako člověka, který byl přímým účastníkem většiny zlomových momentů českých dějin 20. století, jako člověka, který se osobně setkal s oběma protichůdnými zločinnými ideologiemi, jež do velké míry utvářely podobu 20. století, a konečně jako člověka, kterému život připravil situace ponížení, kdy bylo potřeba největšího duševního i tělesného vypětí. K. Sonntag však i přes množství hrůzy, zloby a nenávisti, se kterými se setkával, zůstával stále morálně pevný a dokázal kolem sebe šířit lásku a radost.

Témata československých dějin dvacátého století jsou dnes již velmi podrobně zpracovaná, i když stále lze objevovat nové pohledy na dané situace. O Kuneši Sonntagovi vyšla kniha s názvem „Kuneš Sonntag. Životní příběh z dvacátého století.“ Tato kniha je vedena jako rozhovor a Kuneš Sonntag se na její tvorbě sám podílel. Je tedy patrné, že má práce rozhodně nemůže této knize, co do významu k danému tématu, příliš konkurovat. Myslím si však, že přínos mé práce může být v rozšíření úhlu podhledu na Kuneše Sonntaga a jednotlivých dějinných událostí.

Ve své práci bych chtěl poukázat na to, že dějiny tvoří především obyčejní lidé, jejich názory, nápady a postoje k daným situacím. Myslím si, že v tomto ohledu by si tato práce měla najít cestu především k dnešní mladé generaci, která pomalu ztrácí svoji identitu.

[1] Pozn.: dále K. Sonntag nebo jen Sonntag.

2. Mládí Kuneše Sonntaga

2.1 Narození Kuneše Sonntaga a jeho rané dětství[1]

Kuneš Sonntag se narodil v Brně 17. srpna 1919 v rodině novináře a významného politika Kuneše Sonntaga (staršího). Jeho matka, Božena Opeltová, byla druhou manželkou jeho otce. První manželství bylo totiž bezdětné. Sonntag měl ještě o šest let mladší sestru Evu. Jeho narození bylo více než netradiční, jelikož se narodil v tiskárně svého otce.

V Brně však rodina dlouho nezůstala. Stěhují se do Prahy, protože se otec stává členem Revolučního národního shromáždění. Zde bydlí v luxusním domě naproti Kramářově vile. Také jezdí často na otcovu rychtu ve Střelicích u Uničova (zděděná z prvního manželství), kde tráví léto, vánoční svátky atd. Sám Sonntag vzpomíná, že zde byl již ve svých pěti letech.

Když otec roku 1931 umírá, prodávají kvůli dluhům svůj dům v Praze a natrvalo se stěhují na rychtu do Střelic. Zde také stráví Sonntag své dětství a dospívání před svým odchodem na studia do Prahy.

2.2 Otec Kuneše Sonntaga

Kuneš Sonntag (starší) pocházel z Lazců u Uničova z rychtářské rodiny.  Když se oženil s dcerou rychtáře Annou Nemluvilovou, přestěhoval se na statek do Střelic, odkud Anna Nemluvilová pocházela. Anna Nemluvilová propadla bigotnímu katolictví, což výrazně poškodilo její psychický stav a roku 1917 ve Šternberku zemřela. Poté se oženil s Boženou Opeltovou, která mu dala dvě děti, staršího Kuneše a mladší Evu.[2]

Kuneš Sonntag se výrazně angažoval v československé politice. Svojí kariéru začal v radikálně pokrokové straně, ale od roku 1904 se stává členem moravské strany agrární. Také působí jako redaktor a později šéfredaktor Selských listů, které byly tiskovým orgánem moravskoslezské části agrární strany. Později kupuje tiskárnu v Brně a se svým přítelem Staňkem vydávají Moravský venkov, jenž se stal tiskem pokrokové části strany.[3]

Roku 1913 je zvolen poslancem zemského sněmu v Brně a stává se místopředsedou zemského výboru. Za první světové války byl členem odboje a udržoval těsné styky s Antonínem Švehlou.[4]

Po první světové válce nejprve působí jako člen Revolučního národního shromáždění a poté i v obou vládách rudozelené koalice. Zastával významné posty, jako například funkci ministra financí, ministra výživy lidu, ministra průmyslu a správce výživy lidu. Po čtyřech letech však z vrcholné politiky kvůli finančním problémům odešel do bankovního sektoru a zde se stává prezidentem správní rady Anglo-československé banky.[5]

Roku 1930 se však ukázalo, že má již pokročilou rakovinu žaludku. Podrobil se operaci a strávil ještě Vánoce s rodinou ve Střelicích. Na jaře 29. března 1931 však umírá na zápal plic.[6]

2.3 Rané dětství v Praze

Rodina Sonntagových nejprve bydlela v bytě u Písečné brány, vyhrazeném pro ministry, kteří nebyli z Prahy. Asi po pěti letech se však stěhují do domu naproti Kramářově vile. Kuneš Sonntag vzpomíná, jak se svým kamarádem Tondou Sumem jezdili na koloběžkách do Kounicovy ulice a potkávali prezidenta Masaryka na jeho koni Hektorovi. „Jednou jsem na koloběžce vletěl Masarykovi rovnou pod koně. Shýbl se ke mně, začal mě hladit a říkal: „Chlapečku, stalo se ti něco?“ Takto proběhlo mé setkání s prvním prezidentem Československé republiky,“ vybavuje si Kuneš Sonntag.[7]

Díky svému otci se zde také mohl setkat s předními představiteli československé a zahraniční politiky. Pravidelně přicházel Bruce Lockhart, který působil jako britský generální konzul v Rusku po bolševické revoluci, a také Jan Masaryk. „V osmi letech jsem musel Janu Masarykovi recitovat,“ vzpomíná Kuneš Sonntag. Asi nejvíce se však jeho otec přátelil s JUDr. Karlem Englišem, ministrem financí a prvním rektorem Masarykovy univerzity v Brně. Engliš, coby ministr, brával Sonntagova otce na různé služební cesty. „Měli rozličné názory na finanční politiku,“ uvádí Kuneš Sonntag: „Hlavní zásadou však bylo, že rozpočet státu nesmí být deficitní, v tom se naprosto shodovali.“[8]

Když otec umírá, prodávají dům, protože na něm byl ještě pořád velký dluh u Vršovické záložny, a stěhují se do bytu v Čechově ulici u Stromovky. Nedaleko odtud bydlel generál Gajda, vůdce českých fašistů. „Byl to nesmírně ctižádostivý člověk, legionář, který však neuspěl v politické kariéře,“ přemítá Kuneš Sonntag.[9]

K. Sonnag se rozhodně v Praze nenudil. Když mu bylo deset let, naučil ho řidič z Anglobanky řídit auto. „Velmi obtížně se tehdy řadilo, jelikož převodovka a motor nebyly synchronizovány. Řídit auto od deseti let však za první republiky nebylo nic nezákonného. Cesta autem představovala vždy velký zážitek, silnice byly prašné, žádný asfalt. Po cestách se navíc pohybovalo velké množství koní, kterým vypadávaly hřeby z podkov. Pokud jsme píchli na cestě z Prahy do Střelic jen jednou, mohli jsme mluvit o nesmírném štěstí.“ [10]

V Praze měl také svého soukromého učitele Karla Tučka, který se později stal významným českým mineralogem. Kuneš Sonntag totiž dostal ve třech letech zánět slepého střeva, které prasklo, a následky jej provázely celé dětství. Dlouhou dobu byl zesláblý a tak nemohl nastoupit do cvičné obecné školy jako jeho vrstevníci. S Karlem Tučkem chodívali na výlety kolem Prahy, především do Prokopského údolí, kde hledali trilobity. Aby byl přijat do druhé třídy, musel na konci školního roku dělat zkoušky. „Jako poslední jsem měl náboženství,“ vzpomíná: „Zkoušel mne z něj veliký katecheta, univerzitní profesor Dr. Hora. Ten mi ihned položil otázku: „Chlapečku, kdo je nejvyšší nad námi?“ Coby dítě první republiky jsem okamžitě odpověděl, že pan prezident Masaryk. Profesor Hora vstal rázně ze židle a vletěl na chodbu na chudáka Tučka, který byl bezvěrec a tak výuce náboženství nevěnoval vůbec pozornost.“[11]

„Zkoušky jsem ale udělal a Karel Tuček se stal naším rodinným přítelem a tento vztah vytrval až do jeho smrti v roce 1990,“ dodává ještě Sonntag.[12]

 

2.4 Mládí, dospívání a studia 

Po přistěhování do Střelic nastoupil Kuneš Sonntag do kvarty na Zemském reálném gymnáziu v Litovli.

„Když jsem přišel do Litovle, ještě celý školní rok jsem vyžil z toho, co jsem už uměl. V Praze byl však přístup profesorů neosobní, kdežto v Litovli měli učitelé ke svým žákům bližší vztah, znali jejich poměry v rodině, což byl velký rozdíl,“ uvádí Kuneš Sonntag.[13]

Velký vliv měl na něj jeho třídní profesor Bohumil Ondroušek, který vyučoval latinu, a tak svým žákům vykládal i antickou historii. Byl velmi činný v Sokole, kde působil jako vzdělavatel a z řad studentů gymnázia vybíral vhodné herce pro divadelní představení Sokola. Divadla se hrála v Rolnické záložně na náměstí Přemysla Otakara. „V roce 1935 jsem poprvé veřejně vystupoval v Catullově Pomstě, pak ve Snu noci svatojánské,“ vypráví Kuneš Sonntag: „Naposledy jsem hrál v roce 1937 doktora Sigelia v Čapkově Bílé nemoci.“[14]

Nejoblíbenější učitelkou Sonntagovy třídy však byla mladá češtinářka a francouzštinářka Marie Vlachová, která dělala dramaturga jejich divadelním představením. Společně s dalším učitelem češtiny, profesorem Sovou, pořádala pravidelnou soutěž v recitaci. V aule gymnázia přednášeli studenti dvě dané básně – jednu lyrickou a jednu epickou. Kuneš Sonntag patřil v této soutěži k těm nejúspěšnějším studentům.[15]

„Při výročí 28. října, v den narozenin T. G. Masaryka, a jiných významných výročích, jsem spolu s dalšími studenty chodil recitovat do Rolnické záložny v Litovli. Při jedné z těchto recitací jsem se v roce 1934 seznámil se svou paní. Recitoval jsem tehdy Dykovu báseň „Země mluví“ a ona něco od Sládka. Na jaře příštího roku jsme pak spolu začali chodit. Bylo nám oběma patnáct.“[16]

Němčinu učil nesmírně náročný profesor Eugen Stoklas. Naštěstí jezdil Kuneš Sonntag z Prahy často do Střelic, v jejichž okolí se německy hodně mluvilo, a před příchodem do Litovle pobýval asi měsíc u jedné rodiny v Alpách.[17]

Jana Opletala znal jen od vidění, protože chodil o tři ročníky výš. „Byl to velký sportovec a dobře stavěný chlapec,“ vzpomíná na něj: „Až do kvinty chodil do školy pěšky osm kilometrů z Lhoty u Nákla, kde bydlel, a to každý den, i v zimě a mrazu. Sám někdy přiznával, že když byla zamrzlá Morava, rozjel se do školy na bruslích.“[18]

Podstatnou část svého mládí prožil K. Sonntag ve Střelicích, kam s rodinou často jezdili, a po otcově smrti se sem stěhují natrvalo.  Sonntag byl velmi činný v místním Sokole a po nástupu na vysokou školu se stal jeho vzdělavatelem. Roku 1937 uspořádal oslavu stého výročí úmrtí A. S. Puškina. Alexandr Sergejevič Puškin mu ihned přirostl k srdci. K místní divadelní scéně však Kuneš Sonntag nepatřil, protože se už této činnosti věnoval v Litovli.[19] Také se zajímal o prózu a poezii.[20]

Nesmíme však opomenout Sonntagovu sestru Evu. Ta velmi dobře zpívala a hrála na klavír. Rozhodla se tedy, že s místními dětmi nacvičí malá taneční vystoupení, vždy na každý měsíc jedno. Sám Sonntag vzpomíná, že to bylo velmi zajímavé a také vítané.[21]

Sonntag vždy patřil ke sportovním nadšencům, jelikož razil krédo, že člověk by se měl vzdělávat jak po duševní, tak i po fyzické stránce. Chodíval proto běhat s místním holičem a hercem střelického divadla Josefem Trávníčkem, který v Litovli porazil nejlepšího běžce pražské Sparty. Dále se svými kamarády Otou Hamplem, Františkem Vaňkem a Janem Langrem hrával závodně volejbal na místním hřišti.[22]

Byl rovněž aktivní ve skautu, stal se skautským a sborovým vedoucím v Uničově. „Vedl jsem tři oddíly v sudetské oblasti, ve Šternberku, Uničově a v Šumvaldu,“ vzpomíná Kuneš Sonntag: „Mívali jsme vždy úžasné tábory. Na prvním z nich jsem byl v Javoříčku pod Bouzovem. Další dva se konaly v Nízkém Jeseníku a v Paseckém Žlebu – oba dva jsem již organizoval.“ Na tábor, který se konal roku 1937 v Paseckém Žlebu, si dokonce museli vyžádat ochranu proti ordnerům, což byly polovojenské ozbrojené jednotky organizované Sudetoněmeckou stranou, které podkopávaly vnitřní stabilitu Československa. [23]

 „Ve skautu jsem se toho hodně naučil, především samostatnosti a jisté sebekázni,“ uzavírá Kuneš Sonntag.[24]

 Poté, co Kuneš Sonntag 16. června 1937[25] úspěšně odmaturoval, mířila jeho studia do Prahy. Po otci zdědil vřelý vztah k zemědělství. Avšak nechtěl jít studovat toto odvětví, protože se obával, že by mohl mít díky svému otci protekci. Chtěl tedy studovat techniku, ale jeho poručník, blízký přítel jeho otce a bývalý soudce Nejvyššího správního soudu Josef Tamchyna, mu doporučil, aby se věnoval právnické profesi.[26]

Kuneš Sonntag tedy odjíždí do Prahy a studuje práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Ubytován je na Švehlově koleji, kde mu dělá společníka na pokoji Oldřich Coufal z Nasobůrek (pozdější majitel pivovaru). Navazuje s ním velké přátelství, které se utužilo společně strávenými lety v koncentračním táboře.[27]

„Bavily mě především přednášky z římského práva, jelikož mám velký vztah k historii,“ hodnotí studium Kuneš Sonntag: „Avšak studium práv bylo za první republiky nesmírně těžké a to především na paměť. Měli jsme také spoustu nepovinných předmětů, například řečnictví, chodili jsme proto na náslechy do parlamentu, ve kterém bylo ještě několik dobrých řečníků. Byli to většinou poslanci, kteří ještě před vznikem republiky zasedali v parlamentu ve Vídni.“[28]

[1] Pozn.: zpracováno na základě analýzy videodokumentu „Životní příběh JUDr. Kuneše Sonntaga“, 2009. DVD poskytnuto Muzeem města Litovle“ 

[2] Zpracováno na základě analýzy DVD Kuneš Sonntag.

[3] FIALA, P. Kuneš Sonntag. Životní příběh z dvacátého století. 1. vyd. Praha: Nakladatelství P3K, 2013. ISBN 978-80-87343-15-9 s. 9.

[4] FIALA, P. Kuneš Sonntag. Životní příběh z dvacátého století, s. 10.

[5] Tamtéž.                                                                            

[6] Tamtéž: s. 16, 17.

[7] Tamtéž, s. 11, 12.

[8] FIALA, P. Kuneš Sonntag. Životní příběh z dvacátého století, s. 12, 13.

[9] Tamtéž.

[10] Tamtéž: s. 13, 14.

[11] Tamtéž: s. 15, 16.

[12] Tamtéž: s. 16.

[13] FIALA, P. Kuneš Sonntag. Životní příběh z dvacátého století, s. 18.

[14] Tamtéž: s.18. a 19.

[15] Tamtéž.

[16] Tamtéž.

[17] Tamtéž.

[18] STRNADOVÁ, L. Kavárna on-line. Pamětník: Dodnes nevím, proč mě důstojníci SS nepopravili [on-line]. © 2009 [citováno 2. 4. 2013].  Dostupné z URL: <http://zpravy.idnes.cz/pametnik-dodnes-nevim-proc-me-dustojnici-ss-nepopravili-pkg-/kavarna.aspx?c=A090726_214744_kavarna_abr>

[19] FIALA, P. Kuneš Sonntag. Životní příběh z dvacátého století, s. 20.

[20] Dle DVD Kuneš Sonntag.

[21] Zpracováno na základě analýzy DVD Kuneš Sonntag. 

[22] Zpracováno na základě analýzy DVD Kuneš Sonntag. 

[23] FIALA, P. Kuneš Sonntag. Životní příběh z dvacátého století, s. 21.

[24] FIALA, P. Kuneš Sonntag. Životní příběh z dvacátého století, s. 21.

[25] Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv v Olomouci, fond Opletalovo gymnázium Litovel, i. č. 1473, 1901– 1953.

[26] Dle DVD Kuneš Sonntag.

[27] Zpracováno na základě analýzy DVD Kuneš Sonntag.

[28] FIALA, P. Kuneš Sonntag. Životní příběh z dvacátého století, s. 26

Fotografie - perex - BUX - internetové knihkupectví [online] © 2013 [citováno 4. 4. 2013]. Dostupná z URL:<http://www.bux.cz/knihy/144828-kunes-sonntag-zivotni-pribeh-z-dvacateho-stoleti.html>