Honza Skopal
- Počet článků 63
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 364x
Seznam rubrik
Co právě poslouchám
- Pán prstenů - Kompletní Symphony
- Tomáš Klus - Ledaco
- Nightwish - Nemo
- W. A. Mozart - Requiem in D minor
Oblíbené knihy
Honza Skopal
Smrt člověka (Nietzscheho proměny smrti 3. část.)
Mnohdy vznášíme ortel smrti jen nad tím, co nám není tak úplně vlastní. Avšak pokud si chceme zachovat svoji čest, je třeba provést stejný soud i se sebou samými. Nietzsche tento čin rozhodně neudělal jako jeden z prvních, avšak opět i na tomto poli byl jeho hlas ze všech nejrazantnější.
Honza Skopal
Smrt boha (Nietzscheho proměny smrti 2. část.)
„Ale když Zarathustra byl samoten, promluvil takto k srdci svému: „Což je to možné! Tento stařičký světec ještě ani nezaslechl v svém lese, že bůh je mrtev ...“[1]
Honza Skopal
Smrt jako přítomnost (Nietzscheho proměny smrti - 1. část)
Smrt je nejčastěji chápaná jako vyústění života. Její umístění bychom pak tedy měli hledat na jeho konci. Takto pojímaná smrt by pak rozhodně platila za jakousi budoucnost, to co ještě nenastalo, ale teprve nastane. Tato pojetí nám určuje především lineární pojetí času. Ovšem ani cyklické uchopení časovosti na tom není lépe. Pořád je tu probíhající život, na jehož konci je smrt. Rozdíl je pouze v tom, že na rozdíl od předchozího pojetí se zde neustále opakuje. Pořád tu však bude probíhající život, který směřuje ke své smrti položené kdesi v budoucnosti.[1]
Honza Skopal
Svíce (povídka)
Kráčeli rázným krokem po silnici. Kolem nich se proháněl vítr v divokých vírech, hladil jejich tváře svou ledovou dlaní a pak se jim neprosto nepředvídatelně opřel do zad, ženouce je zběsile dolů z příkrého kopce. Spěchali, téměř běželi, choulíce se pod kapuce, které si museli přidržovat, aby jim je vítr neodvál dozadu. Jejich ošlehané tváře zíraly před sebe, neotáčely se k sobě, zůstávaly v podivné tichosti.
Honza Skopal
Hleďte, hlásám vám nadčlověka
„Hleďte, hlásám vám nadčlověka, toť onen blesk, toť ono šílenství.“[1] Asi nejznámější citát od jednoho z největších provokatérů v dějinách filosofie, Fridricha Nietzscheho. Samotný F. Nietzsche, objevený Martinem Heideggerem, byl již snad nesčetněkrát zavrhován či oslavován. Pozdvižení, které tento Němec, trpící často podle jeho životopisců depresemi, roznítil na poli filosofie, se asi dá jen těžko přecenit. Každá podobná „rozbuška“ je pro filosofii (ale nejen pro ni) přímo zázračným hnacím motorem. Otázky, které vzbuzují Nietzscheho spisy, inspirovaly mnohé a jejich esence nevyprchala dodnes.
Honza Skopal
Krátké pojednání o jednom z nejfluidnějších pojmů, totiž o filosofii
Co je to filosofie? Tak zní otázka, ale jak z ní odpověď? A dá se na tuto otázku vůbec jednoznačně odpovědět. V následující úvaze krátce o tom, jaké trable před nás staví tato otázka, která je jednou z nejdůležitějších, jaké si člověk položil a stále pokládá. Zavedou nás myšlenky k oné vysněné moudrosti všech filosofů a jak vůbec tuto moudrost chápat?
Honza Skopal
Slavnost a její význam v našem životě
Slavnost, při vyslovení tohoto slova mi hned naskočí představa čehosi, co se jaksi vymyká normálu, co je svým způsobem zvláštní. Tedy slavnost mi prvoplánově evokuje jakýsi opak každodennosti.Slavnost je tedy, alepoň pro mě, tím, čím není kažododennost. Kde končí všednost začíná slavnost (a jistě i naopak).
Honza Skopal
Prázdný dům (povídka)
Procházel se prázdným domem. Několikrát takto obešel místnost po místnosti, v podstatě každý volný kout. Zdálo se mu, že už všude byl a není tedy důvod pokračovat v této procházce, o jejímž smyslu značně pochyboval. Avšak nohy, jakoby nešly zastavit, rázovaly si to stále úzkými chodbami, otevíraly a zavíraly se před nimi jedny dveře za druhými. Nejhorší bylo, že už přesně věděl, co za každými dveřmi může očekávat a tak se pro něj stala cesta jen rutinou, cestou pro sebe sama.
Honza Skopal
Snění
Padám zběsile na dno propasti, jež řítí se tepnami těla mého skrývajíc cosi tajemného ve svém hlase.
Honza Skopal
Marion
Tesklivou pustinou páry žhavých bot při hvizdu pušek brázdí ztvrdlou zem. Kořalka útroby rozkládá v prach a mysl nevnímá noc ani den.
Honza Skopal
Touha (povídka)
Dlouhými tempy rozrážela hladinu před sebou, nasávajíce přitom vzduch do plic v pravidelných rytmech, aby ho opět mohla odevzdat zpět. Stojaté vody pevně svíraly oblé boky, avšak přece jen neměly tolik sil, aby jí zbránily v pohybu vpřed. Otočila se na záda. (Od břehu ji dělilo sotva pár metrů.) Oblá ňadra vystupovala co chvíli na hladinu, ale vzápětí je vždy zavinula některá z vln a ukryla ve své náruči.
Honza Skopal
Vážená a milá televize
Vážená a milá televize, chtěla bych ti poděkovat za všechno, co jsi mi umožnila prožít a také ti vyjádřit můj obdiv, za všechnu tu práci, kterou tak svědomitě vykonáváš. Slušelo by se na těchto místech poznamenat, že ti rozhodně nechci děkovat jen sama za sebe, ale jménem celé rodiny. I moje nejmladší vnučka, která je nyní u mě na prázdninách, tě moc pozdravuje a nakreslila ti dokonce obrázek, který připojuji k tomuto dopisu.
Honza Skopal
Švestkový likér (povídka)
Nikdo už si nepamatuje, kdy přesně přišel pan Hlavička s tím úžasným nápadem. Jedni říkají, že se tak stalo, když se jednoho podzimního večera procházel po svém rozlehlém sadu, přemýšlejíc, co si zase počne s tím nafialovělým nadělením, jenž se mu válelo pod nohama. Další tvrdily, že za to může Hlavičkovo šlendriánství, jelikož prý nechal svoji úrodu ležet ve sklepě až příliš dlouho. Na to však zase jiní urputně kroutí svými hlavičkami (div, že jim ještě drží na krku) a vehementně gestikulují, že mu tento božský nápad vnukl jeden krajánek, který kdysi procházel vesnicí a jenž se (jak na potvoru) někde ztratil a nikdo ho od té doby více neviděl.
Honza Skopal
Zběsilý smích
Zběsilý ve své vášni čekám na inspiraci, rámě halí purpurový plášť, nitrem proudí polibek i zášť, když zsinalý Nero sám v sobě se ztrácí.
Honza Skopal
Pohledy (povídka)
Poté se zvedl a zadíval se jí do očí. „Včera se u mě stavoval Karel, měli bychom prý pro tebe nějakou práci.“ „Práci?“ pousmála se. „No spíš brigádu, abych byl přesný, zato však královsky placenou.“ „Prosím tě, co to zase vymýšlíte? Asi jsem vám v tom všem studiu dlouho neudělala razii, že?“ „No, dlouho si tam nebyla, to je pravda,“ pousmál se a o jeho ruka spočinula na obnaženém krku: „Ale to se dá všechno napravit.“ V očích jí zablesklo, páteř se vyšvihla, takže teď zaujímala k posteli kolmé postavení. „Tak ven s tím, o co jde?“ zeptala se přímo.
Honza Skopal
Kremrole (povídka)
Jemně ji uchopila nerezovou pinzetou a položila na papírový tácek. Potom k ní přidala ještě další dvě. „Tady, nebo zabalit.“ „Zabalit, jestli můžete.“ „Samozřejmě.“ A v následujícím okamžiku přikryla celý tácek šustící nekropole. „Čtyřicet pět korun, prosím.“ Cinknutí dvou Václavů a jedné pětky, ihned poté rachot pojídače.
Honza Skopal
Charlie Hebdo - respekt svobody druhých
Charlie Hebdo - bezpochyby jeden ze symbolů Ledna 2015 (podle Gregoriánského kalendáře). Co však pro nás Charlie Hebdo představuje? Atentát spáchaný 7. ledna na redakci francouzského satirického časopisu? Brutální zákrok proti svobodě slova, proti svobodě samotné? Či "Je suis Charlie"? Možná jedno, druhé, či nejspíš vše dohromady. Každopádně nelze pominout, že samotným Charlie Hebdo otevírá jeden z nejpalčivějších problémů lidského rodu - tedy problém jeho svobody. Odvěké přítelkyni lidského rodu, která však, jak se zdá má až příliš mnoho proměn. Každý však jaksi cítí, že ať už se projevuje v různých případech, v odlišných silách, přece jen zůstává něco, jakési gró, které nám ukazuje, se jedná právě a jen o ni.
Honza Skopal
Úřednice (povídka)
Místní sekretářka Nina byla dozajista osobou na správném místě. V celé vesnici byste asi nenašli člověka, který by byl více oddán své práce. Ninina horlivost dokonce mnohdy udivila i samotného starostu, který si jinak velmi pochvaloval, že má tak pečlivou a především samostatnou asistentku. A Nina brala svoji práci opravdu vážně.
Honza Skopal
Přízrak (povídka)
Ten večer vládlo nevlídné počasí, takže každý kdo měl ruce, nohy a hlavně pusu seděl doma za pecí, tedy u radiátorů, abych vás nemystifikoval (poslední pec vlastnila stará Haluzníková. Ostatně nevlastnila pouze jedinou pec ve vesnici, ale celé stavení, které bylo jak kdyby ho vystřihl z dob císaře Josefa, toho jména v habsburské partaji druhého. Když pak do města zavítal pan hejtman, či jiná vážená delegace, chodili se k staré Haluzníkové dívat na tu pec, a vzpomínali na staré dobré časy. Jinak ji však měl každý za zlé, že už dávno tu svoji rachotinu neposlala k šípku. Říkalo se proto o ní, že by si snad pro jeden papír s Karlem, dala vrtat kolena – i když i to se dneska stává a dokonce za to člověk musí ještě zaplatit. Proto ji ve vsi nikdo neřekl jinak než Držgrešle.)
Honza Skopal
Vánoční pohádkářství (Aneb ke Štědrému večeru pohádka jaksi patří)
Tak jako každý rok i letos na Štědrý den spatřila světlo světa nová česká pohádka, tentokrát tvořená přímo pod taktovkou ČT1. Vánoce jsou především svátky pokoje, lásky, přátelství ... (ostatně po všem tom předvánočním shonu už ani člověku nezbyde na nějaké to kvaltování sil) a přesně tyto hodnoty se snaží reflektovat i tradiční vánoční nostalgické pohádky pro děti i pokročilé – pohádky.
Honza Skopal
Nikareté (povídka)
Vysoko k nebi se vypínají štíty pohoří Taygetos. Svými vrcholky se téměř dotýkají mraků, které je halí svoji mlhovinou. Možná, že právě zde se rádi zastavují bohové na svých putováních. Zajisté je jim milé, že je lidé, přes tu téměř neprodyšnou clonu par, nemohou jen tak spatřit. Na druhé straně se přímo se zalíbením dívají dolů na jejich počínání. Kdyby se mračna trochu rozestoupila, možná bychom zahlédli jejich usedavý smích, když se již nemohou dívat s klidnou tváří na tu bizarnost lidského počínání. Z vrcholků hor se zdají být všechny lidské strasti tak nesmírně povrchní, malicherné. Bohové to vědí, avšak nezbývá jim nic jiného než zůstávat ve svém věčném, usedavém smíchu. Copak opravdu ti tvorečkové, jež k nám spínají ruce, nikdy nepochopí, že není třeba bát se těch vrcholků skrytých pod prostým pláštěm mračen?
Honza Skopal
Grace (povídka)
Kráčeli jsme rychlou chůzí noční ulicí. Vše bylo klidné, nenarazili jsne na jediného živého člověka. Pozoroval jsem žlutá okna okolních domů. Upíraly na nás své pohledy, ale byly to pohledy vyhaslé, bez zájmu. Skoro by se zdálo, jakoby se musely dívat, jakoby je k tomu někdo nutil. Za nimi přebývali mí spoluobčané. Měli za sebou namáhavý den, před sebou nejasnou vidinu noci, každý z nich měl svých starostí až nad hlavu.
Honza Skopal
"Být normální, to dá v dnešní době dřinu, radši vlezte pod peřinu"
Můj muž mi jednou řekl: "Ty nejsi normální." Já mu na to ale ihned odpověděla: "Jak to, co se ti na mě nezdá?" "No, každá normální žena peče," přispěchal rychle s vysvětlením. "To, myslíš jako vážně?" podivila jsem se: "Vždyť ani tvoje matka přece nepeče." "No, jo," nedal se můj muž: "Ta taky není normální. Dodnes pochybuji o tom, že každá normální žena by měla umět péct, ale jedno vím jistě. - "Být normální, to dá v dnešní době dřinu, radši vlezte pod peřinu. Halina Pavlovská (vysílání ČT1, 20. 11. 2014)
Honza Skopal
Dívka ze secondhandu (povídka)
Nevím už, jestli se to skutečně stalo. Možná to byla jen má „zbožná“ představa. Možná to byl jen zoufalý výkřik mého nitra, jež utápějíce se ve své každodennosti, nezmohlo se na více než na tento prostý vzdech, který mohl být stejně tak dobře reálnou skutečností, jako pouhopouhým snem.
Honza Skopal
Žít (sloupek)
Žít, žít opravdově, žít na plno a plněa přitom zjišťovat, přímo zakoušet absurditu, jež život přináší.Dívat se, pokorně pozorovat absurditu druhých, a přitom si uvědomovat , že žiji stejně, stejně nesmyslně.
| předchozí | 1 2 3 | další |
